Pokoj Gödel

Přestože Kurt Gödel není zdaleka tak slavný jako třeba Einstein, bezpochyby to byl jeden z největších géniů 20. století. Narodil se za Rakousko-Uherska v Brně a tady také strávil dětství. Vystudoval ve Vídni matematiku a fyziku a zaměřil se na tehdy poměrně nový obor nazývaný matematická logika. Prvních úspěchů dosáhl už ve 23 letech. Skutečným šokem pro matematickou veřejnost však byly jeho dvě věty o neúplnosti, které publikoval v r. 1931, neboť znamenaly zásadní zlom v celém dosavadním chápání matematiky:

V jakémkoli dostatečně bohatém matematickém systému se dají odvodit výroky, jejichž pravdivost nelze pomocí prostředků tohoto systému ani dokázat ani vyvrátit.

Takový systém není schopen zjistit a dokázat svou vlastní vnitřní nerozpornost. Matematické systémy jsou tedy určitým způsobem neúplné, protože nemohou prověřit svou vlastní pravdivost. Existence nejistoty je neodstranitelnou součástí matematiky.

Gödelovy věty vyvolaly bouřlivou diskusi vědců, která pokračuje dodnes. Hlavním předmětem sporů je otázka, zda tyto věty platí i pro jiné oblasti, než je matematika – např. pro lidské myšlení, umělou inteligenci a fyzikální teorii vesmíru.

Ve 30. letech Gödel vyučoval na vídeňské univerzitě, ale v r. 1940, když bylo Rakousko již v rukou fašistů, emigroval do USA. Dlouhá léta pak pracoval v Princetonu, nejprve v Institutu pro pokročilá studia, a poté jako profesor na princetonské univerzitě. Ve stejné době působil v Princetonu také Albert Einstein, a snad to byla jejich blízká známost, která Gödela přiměla, aby se obrátil od matematické logiky k problémům teorie relativity a kosmologie.

Učarovala mu jedna z nejsložitějších hádanek fyziky a filozofie — otázka o povaze času. V r. 1949 jako první ukázal, že rovnice obecné teorie relativity dovolují podniknout skutečné cesty v čase. To s sebou přináší celou řadu paradoxů: cestovatel v čase by se mohl například vydat do minulosti, zavraždit své rodiče a zabránit tak svému vlastnímu narození.

Jedním z méně známých, avšak o to zajímavějších objevů Kurta Gödela je ontologický důkaz Boha. Není totiž obvyklé, aby se nevěřící člověk snažil něco podobného prokázat.

Ke konci života se Gödel věnoval hlavně filozofickým a náboženským úvahám, ale jeho poslední léta byla hlavně poznamenána rostoucím šílenstvím. Nervové deprese ho periodicky postihovaly po celý život, nyní ale dosáhly kritických rozměrů. Trpěl panickou hrůzou z lékařů a z jídla, protože byl přesvědčen, že ho chtějí otrávit. Nakonec přestal úplně jíst a 14. ledna 1978 zemřel na totální podvýživu. Vážil 36 kg.

Americký časopis Time ho označil za jednoho ze sta nejvýznamnějších myslitelů 20. století.