Pokoj Janáček

Leoš Janáček patří k nejpozoruhod­nějším osobnostem české hudební kultury. Narodil se 3. 7. 1854 v Hukvaldech jako deváté dítě venkovského učitele, do Brna přišel v jedenácti letech, aby zde získal důkladné hudební vzdělání ve fundaci starobrněnského kláštera, a s Brnem spojil celý svůj život. Už od 70. let v tomto tehdy provinciálním městě vyvíjel soustavnou osvětovou, organizační, pedagogickou a uměleckou činnost, souběžně s vlastní činností kompoziční.

Janáčkovy skladatelské počátky byly ovlivněny studiem moravského folkloru a o něco málo později zájmem o psychologické aspekty lidské mluvy. Na těchto základech krystalizoval jeho osobitý způsob hudebního vyjadřování, jehož příznačným rysem je zkratkovitost hudebních myšlenek a prudký kontrast jejich spojování.

Nejvlastnějším polem Janáčkovy působnosti byla opera. Skladatel vytvořil devět oper, z nichž třetí, Její pastorkyňa, vznikala plných devět let a čekala na své uznání – stejně jako autor sám – velmi dlouho, po uvedení ve Vídni 1918 však založila Janáčkovu světovou slávu. Teprve tehdy, v posledním desetiletí života, kdy se Janáček konečně dočkal uznání své tvorby, vytvořil v rychlém sledu za sebou svá nejvýznamnější díla, jimiž zásadně obohatil repertoár operních domů (Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu) i koncertních pódií (Zápisník zmizelého, dva smyčcové kvartety, dechový sextet Mládí, Sinfonietta, Glagolská mše a řada dalších).

Skladatel zemřel 12. 8. 1928 v Ostravě, pochován je na Ústředním hřbitově v Brně. Po Leoši Janáčkovi je v Brně pojmenována Janáčkova akademie muzických umění (JAMU) a také Janáčkovo národní divadlo, budova z roku 1965 od architekta Jana Víška, která se nachází v parku Koliště u Rooseveltovy u­lice.

Janáčkova hudba měla vliv i na jiné žánry než je klasická hudba. V roce 1970 se na debutovém albu Emerson, Lake & Palmer objevila skladba Knife Edge, u níž je Janáček uveden jako autor hudby.